Kategorie

neděle 30. dubna 2017

Královna Viktorie

Narození : 24. května 1819, Kensingtonský palác.
Úmrtí : 22. ledna 1901, Wight
Korunovace : 28. června 1838
Doba vlády : 20. června 1837 - 22. ledna 1901
Otec : Princ Eduard, vévoda z Kentu a Strathearnu
Matka : Princezna Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská
Postavení : královna Spojeného království Velké Británie a Irska, císařovna Indie

Původ a pochybnosti o legitimitě

Viktorie pocházela, jakožto jediná dcera prince Eduarda, z německého prostředí. Když se Viktorie narodila, vládl její děd, král Jiří III. Čtyři z pěti jeho synů neměly legitimní potomky, až na Viktoriina otce Eduarda. Po Jindřichově smrti nastoupil na trůn její strýc Vilém IV a Viktorie se stala korunní princeznou.
Už v té době se začaly objevovat pochybnosti, že Viktoriiným otcem není princ Eduard, ale John Conroy. John byl tajemníkem a finančním správcem její matky. Tyto pochybnosti se objevovaly i po celou dobu Viktoriiny vlády. 

Nová královna Anglie

20. června 1837 zemřel král Vilém IV. na zástavu srdce a korunní princezna Viktorie z Kentu se stala novou královnou Anglie. Korunovace proběhla 28. června 1838. Za sídlo si zvolila nově vybudovaný Buckinghamský palác a stala se tak první panovnicí, která si tento palác zvolila právě za své sídlo.
Na začátku vládu kontrolovala strana whigů.  Předsedou vlády byl lord Melbourne, který měl na nezkušenou královnu velký vliv. Brzy se ale stal nepopulárním a poté, co radikálové a toryové zablokovaly přijetí důležitého zákona, v roce 1839 odstoupil. Rádcem se stal strýc Viktorie, bratr její matky, Leopold.
Královna pověřila sestavením vlády torye Roberta Peela, který požadoval obměnit členy královské domácnosti, protože velká část dvorních dam byla provdána za whigy a Peel je chtěl obměnit za ženy toryů. Královna ale považovala své dvorní dámy za přítelkyně více, než za ceremonii a odmítla. Peel poté prohlásil, ze za těchto podmínek nelze sestavit funkční vládu a rezignoval a Lamb se vrátil do funkce.

Sňatek a pokusy o atentát

10. února 1840 se v královské kapli St. James´s Palace provdala za Alberta Sasko-Kobursko-Gothajského, jejího bratrance. Ten se stal nejen jejím manželem, ale také důležitým politickým rádcem.
První pokus o atentát se odehrál v roce 1840, kdy prvně těhotná Viktorie jela se svým mužem v kočáru a pouze osmnáctiletý Eduard Oxford po Viktorii dvakrát vystřelil. Naštěstí pokaždé minul. Byl obviněn za zradu, ale po prohlášení o jeho nepříčetnosti byl obvinění zbaven. Královskému páru se tak 21. listopadu 1840 narodila zcela zdravá prvorozená dcera princezna Viktorie.
Další dva pokusy o atentát se udály mezi květnem a červnem 1842. John Francis vystřelil po Viktorii když projížděla parkem a byl ihned zneškodněn policistou. Zprvu byl odsouzen k trestu smrti, ale trest byl změněn na doživotí.
John William Bean se pokusil vystřelit, i když jeho pistole byla nabitá pouze tabákem a papírovými kuličkami. I přesto mohl být odsouzen k trestu smrti. Viktoriin manžel Albert tehdy přesvědčil parlament, aby schválil zákon, podle kterého by se použití zbraně v blízkosti panovníka za účelem jeho polekání trestalo maximálně sedmi lety vězení, Bean si odseděl 18.
V roce 1849 se pokusil William Hamilton královnu vylekat výstřelem z pistole nabité pouze pudrem. Zranit královnu se podařilo až v roce 1850 při útoky zřejmě šíleného bývalého důstojníka, Roberta Pateho.

Irská královna

Viktorie si Irsko velmi oblíbila, dokonce si zde vybrala i odpočinkovou destinaci. Když bylo Irsko postiženo neúrodou brambor (během 4 let více než milión úmrtí, emigrace dalšího miliónu Irů - Velký irský hladomor), královna zemi poslala 2000 liber. Turecký sultán chtěl poslat 10 000 liber, ale královna ho požádala, aby částku snížil také na 2000. Veřejně nakonec poslal 1000 liber a tajně tři lodě s potravinami.
Zájem monarchie o Irsko v 80. a 70. letech 19. století poklesl. Částečně proto, že dublinská společnost odmítla poblahopřát jejímu synu Eduardovy ke sňatku a narození syna.

Císařovna Indie

Viktorie používala titul indické císařovny od 1. května 1876, po smrti Bahadúra Šáha II.
Titul vznikl devatenáct let po formálním začlenění asijských území ovládaných Británií do britského impéria. Běžně se uvádí, že titul vytvořil přímo pro Viktorii předseda vlády Bejnamin Disraeli.

Albertova smrt

14. prosince 1861 zemřel princ Albert na tyfus. Podílely se na tom hlavně špatné hygienické podmínky na Windsorském hradu, kde v tu dobu pobýval. Viktorii tato smrt velmi zasáhla. Po celý zbytek života držela smutek, nosila černé šaty a stáhla se z veřejnosti. To posílilo republikánské hnutí a ubralo monarchii na popularitě.
Málokdy se objevila v Londýně a i když stále plnila vládní povinnosti, žila v odloučení ve svých sídlech ve Skotsku, na ostrově Wightu nebo na Windsorském paláci.

Pozdní období vlády a smrt

Roku 1887 královský dvůr k příležitosti padesáti let vlády královny Viktorie uspořádal recepci. Bylo na ni pozváno padesát evropských králů a princů. Irští anarchisté se chopily příležitosti a chtěly nechat vybouchnout Westminsteské opatství, kde se bohoslužba za přítomnosti královny konala. Naštěstí byl plán před zahájením odhalen a zastaven.
Královnin zdravotní stav se postupně zhoršoval. Své poslední svátky (1900) strávila na ostrově Wight v Osbourn House, kde také 22. ledna 1901 zemřela. Její tělo bylo oficiálně pohřbeno 2. února a uloženo vedle jejího manžela ve Frogmore Mauzoleu.
Viktorie byla posledním panovníkem hannoverské dynastie na britském trůnu. Vládla zhruba 63,5 roku, je tak druhou nejdéle vládnoucí panovnicí Spojených království Velké Británie a Irska. Během manželství s princem Albertem počala devět dětí, nejstarší Viktorie byla 99 dní německou císařovnou, její první syn se na devět let stal králem Anglie a kromě nejmladší Beatrix a Heleny je potvrzeno, že zbytek jejího potomstva získal titul titul vévody nebo vévodkyně.
Pro všech svých devět dětí a celkem 42 vnoučat dohodla manželství po celé Evropě, bývá tak nazývána evropskou babičkou.

Období vlády královny Viktorie popisuje například seriál Victoria, v hlavní roli s Jennou Coleman.


Výsledek obrázku pro královna viktorie









sobota 29. dubna 2017

Baroko

Směr : umělecko-kulturní
Doba trvání : 17 - 18 století
Vznik  : konec 16. století v Itálii (posléze po celé Evropě a latinské Americe)
Název podle : nejpravděpodobněji z portugalského pérola barroca - perla nepravidelného tvaru.

Základní charakteristika

Baroko je silně spjato s katolickým křesťanstvím, je proto nazýváno také stylem rekatolizačním. Církev umění tohoto stylu podporovala a určitým způsobem ho využívala k získání nových příznivců katolictví.
Ovlivnilo architekturu, hudbu, malířství. sochařství i literaturu. 
Nejoblíbenějším světcem tohoto slohu je Jan Nepomucký (Johánek z Nepomuku), jehož život ale není nějak spjat s barokní dobou.

Architektura 

Pro baroko je typická cibulovitá střecha, kupole, lucerna (malá věžička) a barokní štít. Používala se klasická přímá linie, ale pravý úhel nahradil oblouk.

Dále se bohatě zdobilo zlatem, vzácnými dřevy nebo mramorem.Kostely měly působit nebesky, například chrám sv. Mikuláše v Praze na Malé straně. Paláce a zámky byly obklopeny zahradami s fontánami, které měly znázorňovat bohatství majitelů.Významní stavitelé Giant Lorenzo Berlini (chrám sv. Petra v Římě)
                                  -  Johann Bernhard Fisher z Erladu
                                  -  Lukas Hildebrandt

  Výtvarné umění

V malířství se objevovaly kypré a dynamické postavy, často v chaotických scenériích.
Malíři se v té době pracovaly spíše pro šlechtu a pohybovaly se spíše v měšťanské společnosti.
Malovaly hlavně portréty, krajiny, zátiší a nejčastěji náboženské motivy.
Nejznámější malíři byly - Caravaggio (monumentální obrazy pro římské kostely)
                                        - Petr Paul Rubens 

                                        - Rembrandt van Rijn (mistr šerosvitu)
Pro sochařství je typické zachycení pohybu. Dobrým příkladem je Matyáš Bernard Braun, jehož sochy můžete vidět na zámku Kuks.

Hudba

Hudba byla vznešená, majestátní, členitější a proměnlivější. Melodie a rytmy byly různé.
Objevilo se několik nových hudebních form. Fuga, sonáta a opera. Oblíbené byly také italské árie.

Známí hudebníci - George Fridrich Händel
                            - Antonio Vivaldi
                            - Johann Sebastian Bach (nejvýraznější) 

Výsledek obrázku pro Kostel sv. Petra v římě
Kostel sv. Petra v Římě 










Výsledek obrázku pro kostel sv. mikuláše v praze
Kostel sv. Mikuláše
Výsledek obrázku pro Barokní štít
Barokní štít







Marie Stuartovna

Narození :  8. prosince 1542, palác Linlithgow
Úmrtí : 8. únor 1587 zámek Fotherinhay
Korunovace : 9. září 1543
Doba vlády : 14. prosince 1542 - 24. červenec 1567
Otec : Jakub V. skotský
Matka : Marie de Guise
Postavení : Královna skotská a francouzská 

Dětství

Marie se již jako šestidenní dítě stala královnou Skotska, korunována byla o necelý rok později. V šesti letech  se zasnoubila s francouzským dauphinem (následníkem francouzského trůnu), Františkem. Téhož roku dorazila na francouzský dvůr, kde byla oddělena od svého skotského průvodu. Celé dětství a dospívání byla vychovávána spolu s ostatními dětmi tehdejšího francouzského krále Jindřicha II.

Královna francouzská


21. 4. 1558, ve věku pouhých patnácti let, uzavřela sňatek (převážně politické povahy) se svým snoubencem Františkem. Tomu tehdy bylo čtrnáct let. Po necelých dvou letech trvání tohoto sňatku, přesněji 10. července 1559, král Jindřich tragicky zemřel a Mariin manžel nastoupil na francouzský trůn jakožto král František II a Marie se ve věku 16 let stala královnou již druhé země.
O rok později se mladičkému králi vytvořila hlíza v uchu, která se mu postupně dostávala do mozku. A tak se Marie roku 1560 stala v pouhých osmnácti vdovou.
Pobyla na francouzském trůně pouhý rok a za celou dobu její vlády nezanechala Francii jediného Františkova potomka. 

Královna skotská

Do Skotska se z Francie vrátila roku 1561 a o čtyři roky později se znovu vdala. Jejím druhým manželem se stal její příbuzný, šlechtic Jindřich Stuart, lor Darnley. S ním se jí konečně podařilo počít a 19.6. 1566 porodila své první dítě, syna Jakuba I. Stuarta. Ten se později stal králem Skotska a Anglie.
Podruhé se stala vdovou o rok později, kdy byl její manžel zavražděn. Vrahem byl údajně její milenec James Hepburn, hrabě Bothwell, za kterého se Marie ještě ten rok vdala. Jestli měl vraždu opravdu na svědomí a jestli se na ní podílela i samotná královna jsou ale jen nepotvrzené teorie.
Její třetí svatba popudila protestantské lordy
, kteří jí uvěznily na zámku  Lochneven. Marie byla vyznání katolického, a tak se se spory s protestantskou částí Skotska potýkala už od počátku. V zajetí ji donutily odstoupit ve prospěch jejího syna, za kterého v té době vládl jako regent jeho strýc James Stewart z Moray. Bothwell mezitím utekl do Skandinávie, kde se na nějakou dobu ukryl.

Marii se podařilo utéct, ale když bylo její vojsko 13. 5. 1568 poraženo u Langside, uprchla do Anglie, kde spoléhala na pomoc její příbuzné, královny Anglie Alžběty I.

Poprava

S královnou Anglie se nikdy osobně nesetkala, ale přesto spoléhala na její pomocnou ruku. Královna jí ale nechala internovat. Důvodem mohl být například Mariin nárok na Anglický trůn a tím pádem byla pro Alžbětu, jakožto pretendentka, nebezpečná.Marie si během nedobrovolného pobytu v Anglii dopisovala se svým katolickým obdivovatelem, Babingtonem. Přisluhovači anglické královny k němu nasadily špeha, který mu vnukl myšlenku o zavraždění Alžběty. Ve svým dopisech se o tomto nápadu zmínil a žádal o povolení. Marie jeho nápad odsouhlasila, což Alžbětiným rádcům stačilo k usvědčení ze zrady a nechali Marii Stuartovnu 8. 2. 1587 popravit.
Dle zápisů z poprav se katovy podařilo královninu hlavu setnou až na třetí pokus. Když chtěl pak její hlavu zvednout a ukázat lidu, jak tomu bylo v té době zvykem, spadla mu na zem. Marie již v té době neměla vlasy a nikam nevyšla bez paruky, která se samozřejmě na useknuté hlavě po uchopení katem neudržela.
Pochována byla prvně v katedrále v Peterboroughu, ale roku 1612 jí její syn Jakub I. (na anglickém trůně toho jména VI.) exhumoval a pohřbil ve Westminsterském opatství,
Její poslední manžel James zemřel o devět let dříve ve vězení v Dragsholmu, kde byl držen dánským králem Frederikem II. na žádost skotské vlády a anglické královny.

Odkaz v současnosti

Už v šestnáctém století byla zobrazována v různých dramatech jako katolička a mučednice, v osmnáctém století přibyl motiv i jejích milostných dobrodružstvích.
Stala se předmětem několika filmům, například Poslední noc Marie Stuartovny, kde byla ztvárněna Annie Girardotovou a nadabovaná Věrou Galatíkovou.
Hlavní roli hraje také v seriálu Království (Reign), kde ji ztvárnila Adelaide  Kaneová.

Internovat - nutit zůstat na daném místě (koncentrační tábory, věznice....)

Pretendentka - uchazečka o trůn monarchie nebo osoba s určitým nárokem na trůn.


Exhumace - otevření hrobu, možné před uplynutím tzv. tlecí doby (cca 10 let)